Soustředění 2015

V pořadí druhé soustředění Fiťáckého Informatického Korespondenčního Semináře se uskutečnilo ve dnech 20. - 25. dubna 2015. Tentokrát se však lokalita soustředění přesunula z Prahy do rekreačního střediska Záseka. Účastníky opět čekala spousta času strávená nejen diskuzí nad zajímavými informatickými tématy, ale i pestrými volnočasovými aktivitami a navazováním nových přátelství.

Sešel se rok s rokem a my, řešitelé korespondenčního semináře, jsme se sjeli do rekreačního střediska Záseka na soustředění, kvůli kterému jsme více než půl roku řešili většinou nelehké úkoly.

Jaké však bylo překvapení účastníků, když byli hned po příjezdu po jednom odváděni k vykonání pro ně neznámého úkonu! Strach ovšem nebyl na místě, účel této procedury byl jednoduchý - jelikož se soustředění konalo na motivy filmu TRON a bylo tak situováno v útrobách počítače, museli být všichni účastníci laserovým paprskem do těchto útrob přeneseni. Byť se tím z nich staly plnohodnotné procesy uvnitř počítače, jejich priorita (tj. úroveň oprávnění vykonávat úkony) nebyla valná. Celý týden se pak nesl v duchu zvyšování této priority. První možnost k takové úpravě své priority měli účastníci hned první večer, kdy se téměř okamžitě po vzájemném seznámení vydali na noční cestu lesem, kdy byl prověřen jejich orientační smysl. To však byl pouze začátek.

Hned po příjezdu nám bylo sděleno, že jsme (na motivy filmu Tron) uvězněni v počítači a musíme se dostat zpět do světa a jako prográmkům nám bude podle zásluh zvyšována priorita.

Přítomná ranní ptáčata zaplesala poté, co se dozvědela, že brzy ráno se bude konat rozvička. A ne tak ledajaká - jednalo se o dobrou půlhodinu, která se nesla ve znamení dynamické hudby a s tím souvisejícími ladnými pohyby. Ač se pro některé účastníky ze začátku mohlo jednat o šok, brzy si na tento režim zvykli a ke konci týdne již každý nastupoval na rozcvičku s úsměvem.

Naše rána začínala zajímavě – taneční rozcvičkou pod vedením Davida. Názory na jeho pohybovou aktivitu se různili, některým přišla moc namáhavá, jiní zase cenili originalitu a zapojení hudby. Dalším bodem byla snídaně, která pro mnohé znamenala důvod, proč vlastně doběhnout zpátky do chaty. Po krátkém občerstvení byl každý zapsán na 2 dopolední přednášky, které jsme si vždy předešlý den volili. Všechny byly zajímavé a člověk vždy stěží vybíral, na kterou se má zapsat a kterou bude muset vynechat. Naštěstí se z řad vedoucích vždy našel někdo ochotný, kdo rád přednášku zopakoval v jiný čas nebo odpovídal na všetečné otázky a dotazy.

Významnou součástí soustředění byly přednášky na zajímavá informatická témata, které si pro účastníky připravili organizátoři. Těchto přednášek si všichni zúčastnění užili dosytosti, neboť každý den se konaly přednášky ve třech časových blocích, kde pro každý blok bylo na výběr ze tří různých témat.

Po 3 hodinách přednášek přišel oběd, se kterým se paní kuchařky vždy vytáhly, a nejeden strávník si zdejší kuchyni pochvaloval. Zajímavým poznatek bylo i řazení front na jídlo – nejoblíbenějšími variantami byla prioritní fronta nebo řazení podle zásobníku. Když nám jídlo slehlo, vydali jsme se ven, kde pro nás vedoucí pokaždé nachystali nějakou zábavnou pohybovou aktivitu. Jednou jsme překupovali zboží, jindy jsme zase museli předat informace o obrázku pomocí popisu, pak jej namalovat a poté na základě náčrtu vyrobit. Skvělá byla hra, ve které jsme museli projít IP adresy v určitém pořadí a z čehož se nám nakonec vyklubala zajímavá strategická hra, a dokonce jsme poznali, kdo je mezi námi dezertér (že, Honzo.. :D). Při všech hrách byla sranda a některé to přinutilo se po dlouhé době rozběhnout.

Od odborného programu však bylo třeba si odpočinout, což znamenalo vyrazit z přednáškových místností ven do přírody na volnočasové aktivity. V těch se účastníci utkávali o tak potřebnou prioritu. Že je potřebná zjistili záhy, neboť se velmi často stávalo, že fronta na obědy byla řízena právě podle ní. Při těchto aktivitách si účastníci jako procesy zkusili překupnictví s počítačovými zdroji, návrh vlastního jazyka pro řízení robota, přenos nepoškozených dat po síti, následné cestování po síti pomocí paketů a konstrukci geometrických objektů dle požadavků uživatele. Samozřejmostí je, že se našel čas i na celodenní výlet, kdy bylo možno obdivovat krásy Vysočiny. Tyto krásy si účastníci prohlédli zblízka také při noční šifrovačce, kdy pro úspěšný návrat do objektu museli vyřešit posloupnost velmi zapeklitých šifer.

Po vší fyzické aktivitě přišla zasloužená večeře a po ní ještě jedna přednáška. Tím vším ale den nekončil… to by nebyli vedoucí, aby si pro nás nevymysleli ještě nějakou noční hru. První moc jsme procházeli lesem a museli se po odrazkách dostat domů, další noc jsme měli přenášet svíčku tak, aby nám ji protivníci nesfoukli. Super byla noční šifrovačka, na kterou nás ještě před půlnocí vedoucí vyhnali s tím, že do 3 do rána musíme být zpátky a zároveň rozlousknout co nejvíce šifer. Přestože bylo zima a chvilku i sprchlo, tak šifrovačka, pro některé první v životě, byla nezapomenutelným zážitkem a snad všichni si ji užili.

Poslední den si účastníci mohli vyzkoušet své programovací a matematické dovednosti v soutěži, tzv. contestu. Po rozdělení do týmů po třech na ně čekalo několik úloh, které vyžadovaly buď precizní implementaci v nějakém programovacím jazyce, či vyřešení netriviální matematické hříčky. Všichni se do tohoto řešení tak ponořili, že 4 hodiny se nakonec pro tuto soutěž zdály málo.

Když jsme se přiblížili ke konci soustředění, museli orgové ještě otestovat naše znalosti a připravili nám soutěž – Contest. Skládal se z 5 matematických úloh a 7 programovacích, které měly ještě svou těžší verzi. My jsme byli rozděleni do skupinek po 3 a každý tým dostal svůj vlastní počítač, na kterém jsme museli vypracovat, co nejvíce jsme za 4 hodiny stihli. Informatické úlohy měly svůj vlastní web na odevzdávání, u matematických tomu bylo trochu jinak – daný výsledek se musel vždy vyjádřit pomocí kliků a dřepů. Počet kliků znamenal číslo úlohy a počet dřepů formuloval výsledek – některým se to ovšem vymstilo, když po 80 dřepech zjistili, že jejich výpočet není správný.

Po soutěži následovalo slavnostní vyhodnocení nejen celého soustředení, ale i samotného semináře. Přítomní nejlepší řešitelé za celý ročník byli oceněni diplomy. Hlavní ocenění však byla připravena pro účastníky soustředění, kteří si postupně, dle priorit, mohli vybírat věcné ceny. Těchto cen, ve formě odborné literatury, fakultních triček a různých flash disků či odznáčků, bylo dostatek, a tak se na všechny dostalo i vícekrát. Soustředění bylo ukončeno závěrečným posezením, které začínalo večer u stolu plného dobrot a končilo v ranních hodinách u táboráku...poté již nezbývalo nic jiného, než se sbalit a vyrazit směrem domů, vzhůru k řešení dalších ročníků FIKSu.

Contestem jsme uzavřeli společně strávený týden a zbývalo nám už jen projít zpět do našeho světa a vyhodnotit, jak si každý vedl a až na jakou prioritu se dostal. Jako odměnu za naše snažení jsme si odnesli spoustu dárků, mezi nimiž nechyběly ani zajímavé knihy.

Myslím, že můžu za všechny říct, že se nám soustředění líbilo a moc jsme si jej užili. Orgové si pro nás připravili super program a i když jsme ještě další týden všichni dospávali obrovský spánkový deficit, poznali jsme mnoho super lidí, odnesli si hodně nových zkušeností a znalostí a na FIKSácké soustředění budeme vzpomínat ještě hodně dlouho!